Ve středu a v pátek jsem navštívila talentové zkoušky. Z hudební výchovy, tělesné výchovy, výtvarné výchovy.
Dejme tomu, že mám talent. Jistě xD Třeba ne moc, ale mám. Z hudebky mám jenom dvacetišestiprocetní talent, jelikož moje pokusy o melodii toho staršího pana profesora moc nenadchly, nicméně body za to, že hraju na flétnu mi uznat musel.
Sportovní talent je na tom o něco lépe. I přesto, že tato zkouška byla kombinovaná s talentem orientačním, kdy jsem musela dojet z Prahy do Brandýsa nad Labem. Což nebyl lehký úkol. Škoda, že to nebodovali, zvládla jsem to :D
Měla jsem to pěkně naplánované, z Kobylis na Letňany metrem a odtamtud už 378 do Brandýsa. V Letňanech je 101 nástupišť. Ve skutečnosti asi deset. Než jsem našla to, ze kterého jede autobus do Brandýsa, obešla jsem všechny; na nástupiště, podchod, na nástupiště, podchod, nástupiště, pod zem... Trvalo to 7 minut, což bylo příliš dlouho, tedy o pouhé dvě minuty delší hledání, než být mělo. Našla jsem rozpis jízdních řádů a zjistila, že jediný z těch všech, který jede, kam chci, tak znovu pojede za půl hodiny.
Ale přijel autobus, na kterém bylo, že jede do Brandýsa! Tedy jsem nastoupila. Jel pěkně dlouho, přes spoustu vesnic, až jsem měla obavy, kdy tam asi dojedeme a kudy. Dojeli jsme včas. Prvně jsem se snažila dostat do nějaké staré kaolínové továrny se lvem a pěticípou hvězdou, ale nakonec jsem toto snažení vzdala a šla najít pedagogickou fakultu. Gymnastika za nula, basketbal za tři, běh - v parku mezi dětmi a psi, kolem na lavičkách lidi xD - 1500 mětrů za 5 minut 21sekund, to fakt není možné xD Mám vážné pochybnosti, že to asi úplně kilometr a půl nebyl... A nakonec jsme plavali stovku =)
Nejlepší byl test z výtvarky v pátek. To se mi líbilo :) Promítali nám obrázky a vystřihovali jsme. Dvě žlutá kolečka a dva modré čtverečky.
Tak tohle máte umět, když chcete studovat učitelství pro mateřské školky.
1500 metrů za 5 minut a 21 sekund? Není tam nula navíc? :-) Jak to tak pozoruju, učitelka v mateřské školce musí být úplný renesanční člověk, fyzicky zdatný k tomu - divím se, že po vás nechtěli nakreslit plány na nějaký stroj. Nevím, jak na tom byl Leonardo Da Vinci se sportem, ale myslím, že jinak by byl skvělá paní učitelka. :-)
OdpovědětVymazatMé trvající pochybnosti o tom, jak krátká ta patnácti-stovka byla, a Tvůj komentář mě vedou k pokusu - změřit na mapě ovál v parku co jsme běželi... *měří...* 350m x3 je 1050 plus cílová rovinka 100 metrů - zdá se, že dohromady to bude 1150 xD no, ještě odchylka měření... 1200 a odchylka focení... 1500 metrů xD Tak to je haluz, jdu změřit, jestlii ovál na stadionu u nás má 400 jak nám tvrdili... *měří* Á :)) má opravdu 400.
OdpovědětVymazatKdybych takhle zaběhla (opravdickou) 1 500 před sto lety, byl by to světový rekord! xD
Kéž by šel Leonardo Da Vinci teď na učitelku x) Ta úroveň mých možných budoucích spolužaček, inu, jsou na jiné vlně. Hodně jiné. No co, tak se budu bavit s profesory, někteří se zdáli docela inteligentní.
Beztak jsi u toho basketbalu zase přemýšlela, co?..:-)
OdpovědětVymazatAha, tak takovéhle časy chtějí! Proto na mě úča na základce řvala, když jsem ležérně došel po dvanácti minutách :-). Smekám! Patnáctistovku jsem nenáviděl! Proč tu nemůžeme mít tak úžasný tělák jako na londýnské, kde se volilo mezi "šerm - jachting - jízda na koni - veslování" :-)
OdpovědětVymazat