Tentokrát jiný princ.
Když jsem byla malá
Museli jsme dělat dřevo na zimu, vozit do kůlny, z kůlny, spousta práce... a já snila o tom, že přijde princ a zachrání mě. (resp. kdokoli by přišel, zachránil by mě tím od dělání dříví a tím by se stal princem)
Nikdo nepřišel.
Jakožto velká holka
povznesená nad štípání dříví jsem se jednou svěřila kamarádovi, jak jsem si přála vysvobodit... a prince. Zasmál se "Že by tě nějaký princ vysvobodil od dělání dřeva? Leda by tě přesunul do kuchyně a do postele. To je všecko, o co tak princům jde." Prozaičnost je ta tam.
O 5 let později
Přišel princ. Odvozil dříví. Polibkem mě vysvobodil ze zakletého zámku. Aniž by měl sebemenší tušení o tom, co dělá, zrušil všechny kletby. Okouzlující...
A pak - odjel. Byl pryč. I to se někdy s princi stává.
Dneska
Rozštípali jsme lipové špalky. Jasně bílé dřevo zářilo v záři slunce a mrazu. Najednou se mi vybavil tenhle příběh a nadchlo mě, že i když jsem tomu snu o princi dávno nevěřila, tak se spnil. Dokonale. (Mám na tom taky svůj podíl, to jo, chtěla jsem být osvobozená... :) a on, aniž by cokoli tušil, vysvobodil mě. Jsem mu za to vděčná, okouzlujícímu princi :))
