Tentokrát jiný princ.
Když jsem byla malá
Museli jsme dělat dřevo na zimu, vozit do kůlny, z kůlny, spousta práce... a já snila o tom, že přijde princ a zachrání mě. (resp. kdokoli by přišel, zachránil by mě tím od dělání dříví a tím by se stal princem)
Nikdo nepřišel.
Jakožto velká holka
povznesená nad štípání dříví jsem se jednou svěřila kamarádovi, jak jsem si přála vysvobodit... a prince. Zasmál se "Že by tě nějaký princ vysvobodil od dělání dřeva? Leda by tě přesunul do kuchyně a do postele. To je všecko, o co tak princům jde." Prozaičnost je ta tam.
O 5 let později
Přišel princ. Odvozil dříví. Polibkem mě vysvobodil ze zakletého zámku. Aniž by měl sebemenší tušení o tom, co dělá, zrušil všechny kletby. Okouzlující...
A pak - odjel. Byl pryč. I to se někdy s princi stává.
Dneska
Rozštípali jsme lipové špalky. Jasně bílé dřevo zářilo v záři slunce a mrazu. Najednou se mi vybavil tenhle příběh a nadchlo mě, že i když jsem tomu snu o princi dávno nevěřila, tak se spnil. Dokonale. (Mám na tom taky svůj podíl, to jo, chtěla jsem být osvobozená... :) a on, aniž by cokoli tušil, vysvobodil mě. Jsem mu za to vděčná, okouzlujícímu princi :))
úterý 29. prosince 2015
pátek 11. ledna 2013
úterý 3. května 2011
Sama doma
Bydlím teď sama doma. A překvapuje mě otázka "Co děláš?" a přibližně stejně mě překvapuje četnost této otázky.
Tedy se zamýšlím, co dělám? Trochu se to liší od verze kdyby tu někdo byl, ale o moc ne. Co děláte vy?
Já přijedu ze školy, zkontroluji poštovní schránku, jestli náhodou něco nepřišlo, zatopím (pokud si myslím, že je teplo, tak ne; dneska zrovna sněžilo, tak topím) a občas tak po hodině a někdy dýl chodím přikládat. Pak je kotel najednou na stovce, takže ho běžím přepnout na vodu. Je tu hrozné horko, vzpomenu si na květinky, že jim určitě taky. Zeleju kvítka. Uvařím si něco dobrého k jídlu. Vymýšlím mezitím, co budu jíst zítra nebo dokonce pozítří a jestli potřebuji něco nakoupit. Najím se. Umyju nádobí. Občas vynesu odpad na kompost a do popelnice. Nebo se jdu napást na zahradu, pokud není zrovna sníh. Učím se na maturitu. Uklízím. Chystám si věci do školy (svačinu). Odpovím na maily. Čtu si. Učím se na příjmačky. Vzpomenu si, že ještě nemám letenku ani pojištění do Irska. Umyju se. Jdu spát. Vzpomenu si, že nemám rovnátko. Vrátím se do koupelny pro rovnátko. Jdu spát. Nastavím si budíka a vypnu mobil. Jdu spát. Dopiji čaj. Jdu spát. Vzpomenu si, že jedu na víkend do osady u Brna. Sbalím si pár věcí, co by se mohly hodit. Jdu spát... Ráno vstanu. Nasnídám se. Jdu na vlak. Jedu do školy. Jsem ve škole. Jdu na vlak. Jedu do Brna.
Občas i v trochu jiném pořadí nebo něco vynechám nebo přidám.
A nepřijde mi to vůbec divné. Ani ničím výjimečné.
Proto mne stále znovu překvapuje otázka co dělám.
Tedy se zamýšlím, co dělám? Trochu se to liší od verze kdyby tu někdo byl, ale o moc ne. Co děláte vy?
Já přijedu ze školy, zkontroluji poštovní schránku, jestli náhodou něco nepřišlo, zatopím (pokud si myslím, že je teplo, tak ne; dneska zrovna sněžilo, tak topím) a občas tak po hodině a někdy dýl chodím přikládat. Pak je kotel najednou na stovce, takže ho běžím přepnout na vodu. Je tu hrozné horko, vzpomenu si na květinky, že jim určitě taky. Zeleju kvítka. Uvařím si něco dobrého k jídlu. Vymýšlím mezitím, co budu jíst zítra nebo dokonce pozítří a jestli potřebuji něco nakoupit. Najím se. Umyju nádobí. Občas vynesu odpad na kompost a do popelnice. Nebo se jdu napást na zahradu, pokud není zrovna sníh. Učím se na maturitu. Uklízím. Chystám si věci do školy (svačinu). Odpovím na maily. Čtu si. Učím se na příjmačky. Vzpomenu si, že ještě nemám letenku ani pojištění do Irska. Umyju se. Jdu spát. Vzpomenu si, že nemám rovnátko. Vrátím se do koupelny pro rovnátko. Jdu spát. Nastavím si budíka a vypnu mobil. Jdu spát. Dopiji čaj. Jdu spát. Vzpomenu si, že jedu na víkend do osady u Brna. Sbalím si pár věcí, co by se mohly hodit. Jdu spát... Ráno vstanu. Nasnídám se. Jdu na vlak. Jedu do školy. Jsem ve škole. Jdu na vlak. Jedu do Brna.
Občas i v trochu jiném pořadí nebo něco vynechám nebo přidám.
A nepřijde mi to vůbec divné. Ani ničím výjimečné.
Proto mne stále znovu překvapuje otázka co dělám.
úterý 26. dubna 2011
Talent
Ve středu a v pátek jsem navštívila talentové zkoušky. Z hudební výchovy, tělesné výchovy, výtvarné výchovy.
Dejme tomu, že mám talent. Jistě xD Třeba ne moc, ale mám. Z hudebky mám jenom dvacetišestiprocetní talent, jelikož moje pokusy o melodii toho staršího pana profesora moc nenadchly, nicméně body za to, že hraju na flétnu mi uznat musel.
Sportovní talent je na tom o něco lépe. I přesto, že tato zkouška byla kombinovaná s talentem orientačním, kdy jsem musela dojet z Prahy do Brandýsa nad Labem. Což nebyl lehký úkol. Škoda, že to nebodovali, zvládla jsem to :D
Měla jsem to pěkně naplánované, z Kobylis na Letňany metrem a odtamtud už 378 do Brandýsa. V Letňanech je 101 nástupišť. Ve skutečnosti asi deset. Než jsem našla to, ze kterého jede autobus do Brandýsa, obešla jsem všechny; na nástupiště, podchod, na nástupiště, podchod, nástupiště, pod zem... Trvalo to 7 minut, což bylo příliš dlouho, tedy o pouhé dvě minuty delší hledání, než být mělo. Našla jsem rozpis jízdních řádů a zjistila, že jediný z těch všech, který jede, kam chci, tak znovu pojede za půl hodiny.
Ale přijel autobus, na kterém bylo, že jede do Brandýsa! Tedy jsem nastoupila. Jel pěkně dlouho, přes spoustu vesnic, až jsem měla obavy, kdy tam asi dojedeme a kudy. Dojeli jsme včas. Prvně jsem se snažila dostat do nějaké staré kaolínové továrny se lvem a pěticípou hvězdou, ale nakonec jsem toto snažení vzdala a šla najít pedagogickou fakultu. Gymnastika za nula, basketbal za tři, běh - v parku mezi dětmi a psi, kolem na lavičkách lidi xD - 1500 mětrů za 5 minut 21sekund, to fakt není možné xD Mám vážné pochybnosti, že to asi úplně kilometr a půl nebyl... A nakonec jsme plavali stovku =)
Nejlepší byl test z výtvarky v pátek. To se mi líbilo :) Promítali nám obrázky a vystřihovali jsme. Dvě žlutá kolečka a dva modré čtverečky.
Tak tohle máte umět, když chcete studovat učitelství pro mateřské školky.
Dejme tomu, že mám talent. Jistě xD Třeba ne moc, ale mám. Z hudebky mám jenom dvacetišestiprocetní talent, jelikož moje pokusy o melodii toho staršího pana profesora moc nenadchly, nicméně body za to, že hraju na flétnu mi uznat musel.
Sportovní talent je na tom o něco lépe. I přesto, že tato zkouška byla kombinovaná s talentem orientačním, kdy jsem musela dojet z Prahy do Brandýsa nad Labem. Což nebyl lehký úkol. Škoda, že to nebodovali, zvládla jsem to :D
Měla jsem to pěkně naplánované, z Kobylis na Letňany metrem a odtamtud už 378 do Brandýsa. V Letňanech je 101 nástupišť. Ve skutečnosti asi deset. Než jsem našla to, ze kterého jede autobus do Brandýsa, obešla jsem všechny; na nástupiště, podchod, na nástupiště, podchod, nástupiště, pod zem... Trvalo to 7 minut, což bylo příliš dlouho, tedy o pouhé dvě minuty delší hledání, než být mělo. Našla jsem rozpis jízdních řádů a zjistila, že jediný z těch všech, který jede, kam chci, tak znovu pojede za půl hodiny.
Ale přijel autobus, na kterém bylo, že jede do Brandýsa! Tedy jsem nastoupila. Jel pěkně dlouho, přes spoustu vesnic, až jsem měla obavy, kdy tam asi dojedeme a kudy. Dojeli jsme včas. Prvně jsem se snažila dostat do nějaké staré kaolínové továrny se lvem a pěticípou hvězdou, ale nakonec jsem toto snažení vzdala a šla najít pedagogickou fakultu. Gymnastika za nula, basketbal za tři, běh - v parku mezi dětmi a psi, kolem na lavičkách lidi xD - 1500 mětrů za 5 minut 21sekund, to fakt není možné xD Mám vážné pochybnosti, že to asi úplně kilometr a půl nebyl... A nakonec jsme plavali stovku =)
Nejlepší byl test z výtvarky v pátek. To se mi líbilo :) Promítali nám obrázky a vystřihovali jsme. Dvě žlutá kolečka a dva modré čtverečky.
Tak tohle máte umět, když chcete studovat učitelství pro mateřské školky.
neděle 10. dubna 2011
Hledá se princ
Údajně ho doma máme. Ale nevím tedy... Zvlášť po dnešku o tom dost pochybuji. Hledala jsem ho na půdě asi tři črrtě hodiny. Prolezla jsem osm krabic od banánů. Ale nebyl tam. Malý princ.
Maminka tvrdila, že ho máme v dětském pokojíčku, ale tam přece nebyl nikdy. Není tam.V tom případě bude v krabici na půdě, je tam pár krabic knih, které se do knihovničky nevešli. A tak jsem vyrazila na půdu.
První krabici jsem otvírala s nadějí. Bylo tam leccos. Od výchovy dítěte a Průvodce snoubenců po Stendhala. Na třetí krabici od banánů byly kromě nápisu "knihy" ještě dvě odrážky, které mě dostaly: *péče o děti a *různé > tedy tam bylo to stejné jako ve všech ostatních krabicích... Dítě a matka & Matka a dítě, Hrabal Příliš hlučná samota (tu máme dvakrát, ve dvou různých bednách), Zola, Milenec lady Chatterleyové... Jenže já nechci Milence, ale Prince.
Intermezzo: Vzhledem k tomu, že dost fouká a mám obavu z výpadku proudu a také proto, že mě už bolí záda z toho, jak ty bedny tahám pod světlo, abych na ně viděla, jsem si došla pro čelovku.
Na další krabici bylo napsáno "to, co se jinam nevešlo". Díky, taky dobrý vtip. Ty popisky krabic jsou nesmírně výstižné.
Prohledla jsem i další bedny, našla jsem cosi švabachem - kdo to u nás doma asi kdy četl???, tatínkovu diplomku, knihu o AIDS z roku šedesát tři (nebo pět nebo osm, teď už nevím) a dalších pár pokladů.
Princ tam ovšem nebyl.
Maminka tvrdila, že ho máme v dětském pokojíčku, ale tam přece nebyl nikdy. Není tam.V tom případě bude v krabici na půdě, je tam pár krabic knih, které se do knihovničky nevešli. A tak jsem vyrazila na půdu.
První krabici jsem otvírala s nadějí. Bylo tam leccos. Od výchovy dítěte a Průvodce snoubenců po Stendhala. Na třetí krabici od banánů byly kromě nápisu "knihy" ještě dvě odrážky, které mě dostaly: *péče o děti a *různé > tedy tam bylo to stejné jako ve všech ostatních krabicích... Dítě a matka & Matka a dítě, Hrabal Příliš hlučná samota (tu máme dvakrát, ve dvou různých bednách), Zola, Milenec lady Chatterleyové... Jenže já nechci Milence, ale Prince.
Intermezzo: Vzhledem k tomu, že dost fouká a mám obavu z výpadku proudu a také proto, že mě už bolí záda z toho, jak ty bedny tahám pod světlo, abych na ně viděla, jsem si došla pro čelovku.
Na další krabici bylo napsáno "to, co se jinam nevešlo". Díky, taky dobrý vtip. Ty popisky krabic jsou nesmírně výstižné.
Prohledla jsem i další bedny, našla jsem cosi švabachem - kdo to u nás doma asi kdy četl???, tatínkovu diplomku, knihu o AIDS z roku šedesát tři (nebo pět nebo osm, teď už nevím) a dalších pár pokladů.
Princ tam ovšem nebyl.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)