Talent

Ve středu a v pátek jsem navštívila talentové zkoušky. Z hudební výchovy, tělesné výchovy, výtvarné výchovy.
Dejme tomu, že mám talent. Jistě xD Třeba ne moc, ale mám. Z hudebky mám jenom dvacetišestiprocetní talent, jelikož moje pokusy o melodii toho staršího pana profesora moc nenadchly, nicméně body za to, že hraju na flétnu mi uznat musel.
Sportovní talent je na tom o něco lépe. I přesto, že tato zkouška byla kombinovaná s talentem orientačním, kdy jsem musela dojet z Prahy do Brandýsa nad Labem. Což nebyl lehký úkol. Škoda, že to nebodovali, zvládla jsem to :D
Měla jsem to pěkně naplánované, z Kobylis na Letňany metrem a odtamtud už 378 do Brandýsa. V Letňanech je 101 nástupišť. Ve skutečnosti asi deset. Než jsem našla to, ze kterého jede autobus do Brandýsa, obešla jsem všechny; na nástupiště, podchod, na nástupiště, podchod, nástupiště, pod zem... Trvalo to 7 minut, což bylo příliš dlouho, tedy o pouhé dvě minuty delší hledání, než být mělo. Našla jsem rozpis jízdních řádů a zjistila, že jediný z těch všech, který jede, kam chci, tak znovu pojede za půl hodiny.
Ale přijel autobus, na kterém bylo, že jede do Brandýsa! Tedy jsem nastoupila. Jel pěkně dlouho, přes spoustu vesnic, až jsem měla obavy, kdy tam asi dojedeme a kudy. Dojeli jsme včas. Prvně jsem se snažila dostat do nějaké staré kaolínové továrny se lvem a pěticípou hvězdou, ale nakonec jsem toto snažení vzdala a šla najít pedagogickou fakultu. Gymnastika za nula, basketbal za tři, běh  - v parku mezi dětmi a psi, kolem na lavičkách lidi xD - 1500 mětrů za 5 minut 21sekund, to fakt není možné xD Mám vážné pochybnosti, že to asi úplně kilometr a půl nebyl... A nakonec jsme plavali stovku =)
Nejlepší byl test z výtvarky v pátek. To se mi líbilo :) Promítali nám obrázky a vystřihovali jsme. Dvě žlutá kolečka a dva modré čtverečky.
Tak tohle máte umět, když chcete studovat učitelství pro mateřské školky.

Hledá se princ

Údajně ho doma máme. Ale nevím tedy... Zvlášť po dnešku o tom dost pochybuji. Hledala jsem ho na půdě asi tři črrtě hodiny. Prolezla jsem osm krabic od banánů. Ale nebyl tam. Malý princ.

Maminka tvrdila, že ho máme v dětském pokojíčku, ale tam přece nebyl nikdy. Není tam.V tom případě bude v krabici na půdě, je tam pár krabic knih, které se do knihovničky nevešli. A tak jsem vyrazila na půdu.
První krabici jsem otvírala s nadějí. Bylo tam leccos. Od výchovy dítěte a Průvodce snoubenců po Stendhala. Na třetí krabici od banánů byly kromě nápisu "knihy" ještě dvě odrážky, které mě dostaly: *péče o děti a *různé > tedy tam bylo to stejné jako ve všech ostatních krabicích... Dítě a matka & Matka a dítě, Hrabal Příliš hlučná samota (tu máme dvakrát, ve dvou různých bednách), Zola, Milenec lady Chatterleyové... Jenže já nechci Milence, ale Prince.

Intermezzo: Vzhledem k tomu, že dost fouká a mám obavu z výpadku proudu a také proto, že mě už bolí záda z toho, jak ty bedny tahám pod světlo, abych na ně viděla, jsem si došla pro čelovku.

Na další krabici bylo napsáno "to, co se jinam nevešlo". Díky, taky dobrý vtip. Ty popisky krabic jsou nesmírně výstižné.

Prohledla jsem i další bedny, našla jsem cosi švabachem - kdo to u nás doma asi kdy četl???, tatínkovu diplomku, knihu o AIDS z roku šedesát tři (nebo pět nebo osm, teď už nevím) a dalších pár pokladů.

Princ tam ovšem nebyl.